Když se mluví o návykových a škodlivých látkách, pozornost se obvykle soustředí na alkohol, tabák nebo nelegální drogy. Jedna látka přitom splňuje řadu podobných kritérií, je všudypřítomná, aktivuje v mozku opioidní systém odměny a její nadměrná konzumace přispívá k onemocněním, která stojí za desítkami tisíc úmrtí ročně. Je to cukr. Přesto na něj společnost i stát pohlížejí docela jinou optikou než na látky, které vnímáme jako rizikové.
Tento text není výzvou k zákazu cukru. Cukr je přirozenou součástí potravy a tělo i mozek ho v určité míře potřebují. Smyslem je upozornit na rozpor mezi tím, jak výrazné zdravotní dopady nadměrná konzumace cukru má, a tím, jak málo se promítají do toho, jak cukr regulujeme nebo zdaňujeme.
Co cukr dělá s mozkem
Sladká chuť patří k evolučně nejstarším signálům, že potrava je bohatá na rychlou energii. Mozek na ni reaguje vyplavením dopaminu, tedy látky spojené s pocitem odměny a potěšení. Výzkumy ukazují, že cukr aktivuje stejné mozkové okruhy odměny, které reagují i na návykové látky, a může vyvolávat chutě a takzvaný craving, tedy nutkavou touhu po dalším příjmu.
Zda jde o závislost v pravém slova smyslu, ovšem věda zatím jednoznačně nepotvrdila. Pokusy na zvířatech jdou přitom daleko. Ukazují, že cukr nepůsobí jen přes dopamin, ale rozehrává i opioidní systém mozku, tedy tentýž systém odměny, na který cílí silné návykové látky jako opioidy. Sladká chuť vede k vyplavení vlastních, tělu vlastních opioidů, které navozují příjemný pocit a útlum, a právě toto opioidní působení je dnes považováno za klíčový důvod, proč může mít cukr návykový potenciál. U potkanů krmených cukrem nárazově se prokázalo, že se u nich mění hustota opioidních receptorů v centru odměny a že po podání látky blokující opioidy nastupují projevy připomínající abstinenční stav, například úzkost, třes a neklid. Také u lidí, kteří omezí příjem cukru, jsou v klinických přehledech popsány příznaky připomínající odvykání. Patří mezi ně silné chutě, podrážděnost, výkyvy nálad, bolesti hlavy, únava nebo takzvaná mozková mlha. Vědci se ovšem zatím neshodují, zda jde o skutečný abstinenční syndrom srovnatelný s návykovými látkami, nebo o důsledek kolísání hladiny cukru a zvyku na sladké. Přesnější je proto říci, že cukr má prokazatelný vliv na systém odměny a může vést k nutkavému přejídání i nepříjemným projevům při jeho vysazení, debata o tom, zda jde o závislost v klinickém smyslu, ale stále probíhá.
Čísla, která nelžou
Ať už cukr označíme za návykový, nebo ne, jeho zdravotní dopady jsou nesporné. Češi podle dat snědí v průměru kolem dvaceti kostek cukru denně, tedy zhruba dvojnásobek toho, co doporučuje Světová zdravotnická organizace. Ta uvádí, že přidané cukry by měly tvořit nanejvýš deset procent denního příjmu energie, ideálně méně než pět procent.
Následky se projevují především v nárůstu cukrovky druhého typu. V Česku každý rok nově onemocní cukrovkou kolem 60 tisíc lidí a v souvislosti s tímto onemocněním jich ročně umírá zhruba 22 tisíc. Česká republika přitom patří v počtu diabetiků mezi nejpostiženější země Evropy. Náklady na léčbu cukrovky se odhadují kolem 20 miliard korun ročně, což odpovídá zhruba desetině všech výdajů na zdravotnictví. Cukrovka je ovšem jen špičkou ledovce. Nadměrný příjem cukru spouští v těle chronický zánět a inzulinovou rezistenci, tedy stav, kdy buňky přestávají reagovat na inzulin. Z toho se rozvíjí metabolický syndrom, který dál zvyšuje riziko srdečně-cévních onemocnění, některých nádorů i Alzheimerovy demence. Nadbytečný cukr, zejména fruktóza z průmyslově zpracovaných potravin, se v játrech mění na tuk a vzniká nealkoholové ztučnění jater, onemocnění, které může vést až k cirhóze, jakou si jinak spojujeme s alkoholem, a to i u člověka, který nevypil ani kapku. Cukr dále poškozuje cévy, zvyšuje krevní tlak a zatěžuje srdce. Rozsáhlé studie spojují vysoký příjem cukru také s vyšším výskytem deprese. K tomu se přidává obezita, poškození ledvin a zubní kaz.
Nejvíc ohrožené jsou děti
Zvláštní pozornost si zaslouží dopady na děti. Sladkosti a slazené nápoje jsou v obchodech prakticky neomezeně dostupné, levné a cílené i na nejmladší zákazníky, přitom dítě s touhou po sladkém nepřichází na svět, učí se jí. Nadměrný cukr přitom narušuje výživu citlivého dětského mozku a stravovací návyky vytvořené v dětství zpravidla přetrvávají do dospělosti. Důsledky jsou viditelné už dnes. Cukrovka druhého typu, dříve typická až pro dospělý věk, se začíná objevovat už v dospívání a podle odhadů české děti kvůli nadváze a obezitě přicházejí o téměř 17 let života prožitého v plném zdraví. Právě kvůli ochraně dětí doporučuje Světová zdravotnická organizace zdanění slazených nápojů a srozumitelné značení potravin.
Levný, dostupný a daňově zvýhodněný
Zatímco u látek vnímaných jako rizikové stát obvykle sahá po vyšších daních a omezení dostupnosti, u cukru je tomu spíše naopak. Cukr i běžné slazené potraviny a limonády jsou v Česku zařazeny do snížené dvanáctiprocentní sazby daně z přidané hodnoty, tedy mezi základní potraviny. Opakované návrhy na zavedení zvláštní daně ze slazených nápojů, podpořené i odbornými ekonomy, zatím v Česku neprošly. Stát tak slazené výrobky daňově nijak zvlášť nezatěžuje.
Jinde přitom podobná opatření přinášejí výsledky. Daň ze slazených nápojů zavedlo podle Světové zdravotnické organizace přes sto zemí světa, mezi nimi Francie, Maďarsko, Velká Británie či skandinávské státy, a více než polovina světové populace dnes žije v zemi s nějakou formou daně z cukru. Ve Finsku se po zavedení poplatku za přidaný cukr podle dostupných odhadů snížila průměrná hmotnost obyvatel a kleslo riziko cukrovky, v Británii se po zdanění slazených nápojů výrazně snížil obsah cukru v nich. Tato opatření nejsou samospásná ani nenahrazují osvětu, ale ukazují, že cenová motivace dokáže spotřebu cukru ovlivnit. Nejde o zákaz, ale o ekonomický nástroj, který odráží skutečné náklady, jež cukr přenáší na veřejné zdraví.
Co z toho plyne
Cukr je dobrým příkladem toho, jak málo souvisí míra, s jakou látku regulujeme, s její skutečnou škodlivostí. Látka, jejíž nadměrná konzumace přispívá k onemocněním spojeným s desítkami tisíc úmrtí ročně a stojí veřejné rozpočty miliardy, zůstává mezi nejlevnějšími a nejdostupnějšími komoditami, zatímco jiné, méně škodlivé látky čelí zákazům a vysokým daním.
Cílem není cukr démonizovat ani zakazovat, ale ukázat, že náš přístup k rizikovým látkám není vždy konzistentní a nestojí primárně na datech. Smysluplná politika v oblasti veřejného zdraví by měla posuzovat rizika podle skutečných dopadů a volit nástroje, které je dokáží snižovat, ať už jde o osvětu, jasné označování, nebo daňové motivace. Stejnou logiku, jakou si žádáme u jedné látky, je vhodné uplatňovat i u ostatních.
Zdroje
- Český statistický úřad, Spotřeba potravin 2024 (csu.gov.cz)
- Státní zdravotní ústav, Centrum zdraví, výživy a potravin, doporučení k příjmu cukru (szu.gov.cz)
- Světová zdravotnická organizace, Guideline: Sugars intake for adults and children (who.int)
- Diabetická asociace ČR, statistika diabetu (cukrovka.cz)
- Globopol, Cukry a jejich vliv na zdraví, odborný přehled (globopol.cz)
- Westwater M. L. a kol., Sugar addiction: the state of the science, European Journal of Nutrition, 2016 (pmc.ncbi.nlm.nih.gov)
Kontakt pro média
Nikolay Lezhnev, předseda A.P.P.L. z.s.
[email protected]
+420 777 666 683
Tento článek slouží výhradně k informačním a vzdělávacím účelům. Nejedná se o výzvu, podporu ani nabádání k užívání jakýchkoliv látek. Při jakýchkoliv právních otázkách konzultujte odborníka. Texty a grafika jsou vytvořeny s pomocí AI.
