Cukr je všude. V dětských limonádách, snídaňových cereáliích, jogurtech i v polotovarech. Jeho reklama se neomezuje, jeho konzumace se nekriminalizuje a věkový limit pro nákup neexistuje. Posledních dvacet let výzkumu ovšem ukazuje něco nepříjemného: cukr aktivuje stejné mozkové receptory jako morfium, v játrech zanechává prakticky shodný otisk jako alkohol a u části lidí vede k cirhóze – onemocnění, které lékaři ještě před třiceti lety považovali výhradně za následek dlouhodobého pití. Tento článek shrnuje, co k tomu říká současný výzkum.
Glukóza, fruktóza, sacharóza: malá orientace
Pojem „cukr” v běžné řeči obvykle označuje bílý krystalický cukr – chemicky sacharózu. Z hlediska výživy je užitečné vědět, že existují tři základní jednoduché cukry, které se vyskytují v potravinách:
Glukóza (hroznový cukr) je nejjednodušší cukr a hlavní zdroj energie pro každou buňku v těle. Mozek a červené krvinky ji potřebují k běžnému fungování. Tělo si ji umí vyrobit ze složitějších sacharidů (například ze škrobů v rýži, bramborách nebo chlebu) a její hladinu v krvi reguluje hormon inzulin.
Fruktóza (ovocný cukr) je přirozeně přítomná v ovoci, medu a některých druzích zeleniny. Na rozdíl od glukózy ji v podstatě veškerou metabolizují játra. Pokud jí játra dostanou víc, než stačí zpracovat, přebytek převedou na tuk – tento mechanismus je klíčový pro pochopení rizik vysoké konzumace cukru, ke kterým se článek vrátí.
Sacharóza (řepný nebo třtinový cukr, tedy běžný kuchyňský cukr) je dvojcukr složený z jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy. Při trávení se v tenkém střevě rozštěpí na obě složky, takže do krve se dostává polovina glukózy a polovina fruktózy. Velmi podobné složení má i vysokofruktózový kukuřičný sirup (HFCS-55, běžný v amerických limonádách, obsahuje 55 % fruktózy a 45 % glukózy), v Evropě se podobný produkt nazývá glukózo-fruktózový sirup nebo isoglukóza a obvykle obsahuje 20-30 % fruktózy.
Z hlediska zdraví je důležité, že na cukru ve formě stolního cukru, medu, ovocné šťávy nebo HFCS reaguje tělo v zásadě stejně: dostává hlavně glukózu a fruktózu. Co se naopak liší zásadně, je cukr přirozeně obsažený v celém ovoci a zelenině. Ten je „zabalen” ve vláknině, která zpomaluje jeho vstřebávání a tlumí prudké výkyvy hladiny krevního cukru. Proto Světová zdravotnická organizace pracuje s pojmem volné cukry: zahrnuje všechny cukry přidané do potravin výrobcem, kuchařem nebo spotřebitelem, plus cukry přirozeně přítomné v medu, sirupech a ovocných šťávách. Naopak cukr v celém ovoci, zelenině a mléku do této kategorie nepatří.
Kolik je „příliš mnoho”
Většina vědeckých závěrů o návykovém potenciálu a zdravotních rizicích cukru se týká právě volných cukrů ve vysokých dávkách, ne ovoce v přiměřeném množství. Doporučení WHO z roku 2015 (silné doporučení) zní udržet příjem volných cukrů pod 10 % celkového energetického příjmu, s podmíněným doporučením pod 5 % pro další zdravotní benefity. Pro průměrného dospělého s denním příjmem 2 000 kcal to znamená méně než 50 gramů volného cukru denně, ideálně pod 25 gramů, což odpovídá zhruba šesti čajovým lžičkám.
Vědecká komunita není ohledně síly těchto doporučení zcela jednotná. Kritická analýza z roku 2022 v American Journal of Clinical Nutrition upozorňuje, že kvalita důkazů pro 10% limit je hodnocena jako střední a pro 5% limit jako velmi nízká, což by si zasloužilo opatrnější interpretaci. Většina odborných organizací (WHO, americká Heart Association, britská SACN) nicméně doporučení zastává jako pragmatický cíl veřejné zdravotní politiky.
Spotřeba v České republice
Průměrný Čech zkonzumuje za rok přibližně 45 kilogramů cukru. Oficiální statistika je při tom pouze špičkou ledovce: data Českého statistického úřadu (zveřejněna v prosinci 2025) uvádějí spotřebu rafinovaného cukru v roce 2024 ve výši 30,8 kilogramu na obyvatele – meziroční pokles o 3 kilogramy a nejnižší hodnota od roku 1950. Trend posledních let je tedy klesající, dlouhodobě se ovšem spotřeba pohybovala kolem 33-36 kilogramů a stále zůstává vysoká v evropském srovnání. Toto číslo ovšem zachycuje pouze cukr, který přidá kuchař, výrobce nebo spotřebitel přímo – cukr ve výrobcích vykazuje ČSÚ samostatně.
V roce 2024 byla spotřeba čokolády a čokoládových cukrovinek průměrně okolo 6 kilogramů na obyvatele (meziroční pokles o 9,3 %), nečokoládových cukrovinek dlouhodobě stabilně přibližně 2,5 kilogramu, k tomu cukrářské výrobky, kakaový prášek a včelí med jako samostatné položky. Spotřeba minerálních vod a nealkoholických nápojů dosáhla 232,7 litru na obyvatele za rok (meziroční nárůst o 8,9 litru), přičemž značnou část tvoří slazené limonády, džusy a ochucené vody. Podle odhadů Státního zdravotního ústavu se k oficiálním 30,8 kilogramu rafinovaného cukru reálně přidává dalších přibližně 14 kilogramů cukru obsaženého v cukrovinkách a sladkých výrobcích. Skutečný roční příjem volných cukrů se tak u průměrného Čecha pohybuje kolem 45 kilogramů, tedy zhruba 123 gramů denně.
A teď vedle sebe doporučení WHO a realita:
WHO doporučuje pro zdraví méně než 6 čajových lžiček cukru denně (25 g, tedy 5 % denního energetického příjmu). Horní hranici, kterou WHO ještě toleruje, představuje 12 čajových lžiček (50 g, 10 % energie).
Reálný průměrný Čech jich denně zkonzumuje přibližně 31. Tedy pětinásobek doporučení WHO pro zdraví a dva a půl násobek toho, co WHO ještě toleruje jako horní hranici.
K tomuto rozporu významně přispívá, jak nenápadně se cukr v jídelníčku ukrývá. Půllitrová limonáda obsahuje typicky 50-55 gramů cukru, tedy denní limit WHO pro horní hranici v jediné lahvi. Sklenice 100% pomerančové šťávy (200 ml) obsahuje 18-22 gramů cukru, čokoládová tyčinka 25-30 gramů, ochucený jogurt 15-20 gramů. Sečíst 31 lžiček denně bez vědomé kontroly proto není problém – většina populace to dělá automaticky.
Cukr a opioidní receptory
Cukr aktivuje v mozku stejné receptory jako morfium a heroin. Tento poznatek pochází z výzkumu týmu vedeného neurovědcem Bartem Hoebelem z Princetonské univerzity. Studie publikovaná v časopise Neuroscience and Biobehavioral Reviews v roce 2008 (Avena, Rada, Hoebel) shrnula sérii experimentů, ve kterých laboratorní potkani s časově omezeným přístupem ke koncentrovanému roztoku sacharózy nebo glukózy vykazovali čtyři klíčové znaky závislosti definované u návykových látek: nárazové přejídání, abstinenční příznaky, silnou touhu po látce a zvýšenou citlivost k účinkům jiných návykových látek (tzv. křížovou senzitizaci).
Mechanismus je popsán velmi konkrétně: opakovaná konzumace cukru vede ke změnám v receptorech pro dopamin a opioidy v nucleus accumbens, oblasti mozku spojené s motivací a odměnou. Tytéž změny popisuje výzkum u návykových látek včetně morfia a heroinu. Pokud byla potkanům po fázi nárazové konzumace cukru podána látka naloxon (antagonista opioidních receptorů, používaný klinicky při předávkování opioidy), vykazovali příznaky odpovídající opioidní abstinenci, včetně třesu a změn v rovnováze neurotransmiterů. Cukr v určitých podmínkách vyvolává formu závislosti, která má společné neurobiologické rysy se závislostí na návykových látkách.
Tato data pocházejí z potkaních modelů. Hoebelův tým sám upozorňoval, že přenos na člověka je hypotetický a vyžaduje opatrnost. Výsledky ovšem vedly k posunu v tom, jak vědecká komunita o cukru uvažuje. Dnes existuje samostatný výzkumný směr studující jevy, které se v anglosaské literatuře označují jako „eating addiction” (závislost na jídle), a jejich neurobiologické základy.
Cukr, alkohol a játra
Druhý klíčový poznatek o cukru se týká toho, co dělá v játrech. A tady přichází paralela, která mnoho lidí překvapí: alkohol se vyrábí z cukru a jejich účinek na játra je v zásadě stejný. Etanol, tedy „čistý alkohol” obsažený v pivu, víně i tvrdém alkoholu, vzniká kvašením cukrů pomocí kvasinek. Z chemického pohledu je alkohol „produktem cukru”.
Klasická práce endokrinologa Roberta Lustiga z University of California, San Francisco, publikovaná v časopise Journal of the American Dietetic Association v roce 2010 (Lustig, 2010), prokázala, že nadměrná konzumace fruktózy zatěžuje játra prakticky stejným způsobem jako pravidelná konzumace alkoholu. Játra začnou ukládat tuk (vzniká tzv. jaterní steatóza, lidově „ztučnění jater”), zhoršuje se citlivost organismu na inzulin a stoupá hladina tuků v krvi. Při zpracování fruktózy navíc v játrech vznikají agresivní molekuly, které poškozují buňky podobně jako acetaldehyd – jedovatý meziprodukt vzniklý při odbourávání alkoholu, který je odpovědný za většinu příznaků kocoviny. A třetí podobnost je psychická: cukr i alkohol aktivují stejná centra slasti v mozku, a proto si na cukr člověk může vypěstovat podobný návyk jako na alkohol.
Klinickým důsledkem této metabolické podobnosti je nealkoholová tuková choroba jater – jinými slovy postižení jater, jaké by bylo možné očekávat u silných pijáků alkoholu, které se ovšem objevuje u lidí, kteří alkohol pijí jen výjimečně nebo vůbec. Anglická zkratka NAFLD (non-alcoholic fatty liver disease) byla v roce 2023 mezinárodním konsenzem hepatologických společností přejmenována na MASLD (metabolic dysfunction-associated steatotic liver disease – steatóza jater spojená s metabolickou dysfunkcí). Cílem nového názvu je přesněji vystihnout metabolický původ onemocnění a vyhnout se vágnímu označení „nealkoholový”. V odborné literatuře se zatím používají oba termíny souběžně.
Tím se dostáváme k číslům, která stojí za zapamatování. Globální meta-analýza Younossi a kol. (2023) publikovaná v časopise Hepatology vyhodnotila 92 studií a 9,4 milionu osob: nealkoholovou tukovou chorobou jater dnes trpí 30,1 % dospělé populace a od 90. let do roku 2019 prevalence narostla o více než polovinu. Úmrtnost u pacientů s NAFLD činí 12,6 úmrtí ze všech příčin na 1 000 osoboroků, přičemž nejčastější příčinou jsou kardiovaskulární komplikace, následované rakovinou a samotnými jaterními příčinami. Pozdější meta-analýza téhož týmu z roku 2024 zaměřená na pacienty s diabetem 2. typu udává prevalenci NAFLD/MASLD 65,3 %, přičemž téměř dvě třetiny z nich mají pokročilejší formu (NASH/MASH) a 15 % již pokročilou fibrózu jater.
V České republice je situace ještě horší. Doporučený postup České hepatologické společnosti uvádí, že u nemocných s diabetem 2. typu byla v jediném domácím pracovišti popsána přítomnost NAFLD u 79 % pacientů. NAFLD/MASLD progreduje do steatohepatitidy (NASH/MASH), fibrózy a nakonec cirhózy. Cirhóza jater zabíjí v České republice ročně přibližně 2 000 lidí a postižení žijí v průměru o deset let kratší život než zbytek populace. Podle analýzy Evropského registru transplantací jater se podíl transplantací indikovaných pro NASH zvýšil z 1,2 % v roce 2002 na 8,4 % v roce 2016 – jde o nejrychleji rostoucí indikaci k transplantaci jater v Evropě i ve Spojených státech, kde je dnes druhou nejčastější příčinou. Konečné stadium se z pohledu nemocného i lékaře neliší od následků dlouhodobého pití. Pacient se k němu jen propracoval cestou cukru, ne alkoholu.
Závislost a odvykání
U lidí s opakovanou nadměrnou konzumací cukru lze podle přehledu Meule a Gearhardt (2014) sledovat všechny klíčové znaky závislosti definované v DSM-5: ztrátu kontroly nad konzumací, pokračování v konzumaci navzdory negativním důsledkům, neúspěšné pokusy o omezení a silnou touhu po cukru. Klinická praxe k tomu přidává to, co popisují sami pacienti: při náhlém vysazení vysokých dávek volných cukrů přechodnou únavu, podrážděnost, bolesti hlavy a poruchy nálady, které trvají několik dní.
Cukr je přesto formálně mimo seznam návykových látek. Aktuální Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM-5) nezahrnuje závislost na jídle ani závislost na cukru jako samostatnou diagnózu. Z behaviorálních závislostí oficiálně uznává jako diagnózu pouze patologické hráčství. Mezi vědci probíhá živá debata o tom, do jaké míry tato hranice odpovídá současným poznatkům.
Skeptičtější pohled nabízí například přehledová práce Westwater, Fletcher a Ziauddeen z roku 2016 publikovaná v European Journal of Nutrition, podle které je důkazů pro „závislost na cukru” u člověka málo a chování podobné závislosti pozorované u laboratorních potkanů se objevuje pouze v podmínkách nepravidelného (intermitentního) přístupu k cukru. Autoři argumentují, že tato chování pravděpodobně vznikají z vlastního režimu nepravidelného přístupu k vysoce chutným potravinám, ne z neurochemických účinků cukru samotného. Naopak aktuální přehled z roku 2025 v časopise Brain and Behavior shrnuje novější výzkumy a potvrzuje konzistentní podobnost behaviorálních a neurochemických znaků mezi nadměrnou konzumací cukru a klasickými závislostmi.
Otázka, zda jsou abstinenční obtíže při vysazení cukru specifickým abstinenčním syndromem nebo reakcí na jiné metabolické změny (kolísání glykemie, změnu střevní mikrobioty), zatím není u člověka jednoznačně objasněna. Pacient, který se cukru pokouší vzdát, ale obtíže pociťuje bez ohledu na to, jak je věda nazve.
Co z toho plyne
Cukr v dávkách běžných v české populaci je látka, která aktivuje stejné mozkové dráhy odměny jako návykové látky, vyvolává neuroadaptace v dopaminovém a opioidním systému, v játrech způsobuje stejné poškození jako alkohol a u zranitelnějších jedinců vede ke ztrátě kontroly nad příjmem. Současná vědecká literatura zatím nedokazuje, že je závislost na cukru identická se závislostí na heroinu nebo alkoholu – mezi vědci probíhá debata o tom, kde přesně leží hranice. Zdravotní důsledky pro veřejnost jsou ovšem nesporné.
Cukr se podílí na rozvoji obezity, diabetu 2. typu a kardiovaskulárních onemocnění. Tyto nemoci tvoří v ČR dlouhodobě hlavní příčiny předčasné úmrtnosti. Jaterní poškození z nadměrné konzumace volných cukrů (NAFLD/MASLD) je dnes ve statistikách srovnatelné s následky alkoholu – liší se mechanismem, ne výsledkem. Cukr postupuje rychleji, ne vždy pomaleji: u pacientů s diabetem 2. typu má 65,3 % NAFLD/MASLD, dvě třetiny z nich mají pokročilejší formu (NASH/MASH).
Stojí za zaznamenání, jak rozdílně jsou tyto dvě látky regulovány. Alkohol, který má v zásadě stejný účinek na játra, podléhá v České republice spotřební dani, věkovému limitu pro nákup, omezení reklamy a zákazu prodeje nezletilým. Cukr, který způsobuje srovnatelná poškození, je od ledna 2024 zařazen ve snížené 12% sazbě DPH (stejně jako základní potraviny), reklama na něj nemá věkové ani obsahové omezení a věkový limit pro nákup neexistuje. Tato regulační nesrovnalost není výsledkem rozdílné toxicity, ale historického zařazení cukru jako potraviny, ne jako rizikové látky.
Doporučení WHO je jednoduché: méně než 10 % denního energetického příjmu z volných cukrů, ideálně pod 5 %. Pro průměrného dospělého to znamená pod 50 g cukru denně, ideálně pod 25 g – tedy méně, než kolik najdete v jediné lahvi limonády. Konkrétně to znamená omezit slazené nápoje (limonády, džusy, ochucené minerálky), cukrovinky a polotovary, ve kterých se cukr skrývá – omáčky, jogurty, snídaňové cereálie. Cukr přirozeně přítomný v celém ovoci a zelenině do tohoto limitu nepatří.
Zdroje
Avena, N. M., Rada, P., Hoebel, B. G. (2008). Evidence for sugar addiction: Behavioral and neurochemical effects of intermittent, excessive sugar intake. Neuroscience and Biobehavioral Reviews, 32(1), 20-39.
Colantuoni, C., Rada, P., McCarthy, J., Patten, C., Avena, N. M., Chadeayne, A., Hoebel, B. G. (2002). Evidence that intermittent, excessive sugar intake causes endogenous opioid dependence. Obesity Research, 10(6), 478-488.
Lustig, R. H. (2010). Fructose: Metabolic, hedonic, and societal parallels with ethanol. Journal of the American Dietetic Association, 110(9), 1307-1321.
Meule, A., Gearhardt, A. N. (2014). Food Addiction in the Light of DSM-5. Nutrients, 6(9), 3653-3671.
Schulte, E. M., Avena, N. M., Gearhardt, A. N. (2015). Which foods may be addictive? The roles of processing, fat content, and glycemic load. PLoS ONE, 10(2), e0117959.
Westwater, M. L., Fletcher, P. C., Ziauddeen, H. (2016). Sugar addiction: the state of the science. European Journal of Nutrition, 55(Suppl 2), 55-69.
Yan, R. R., Chan, C. B., Louie, J. C. Y. (2022). Current WHO recommendation to reduce free sugar intake from all sources to below 10% of daily energy intake for supporting overall health is not well supported by available evidence. American Journal of Clinical Nutrition, 116(1), 15-39.
Younossi, Z. M., Golabi, P., Paik, J. M., Henry, A., Van Dongen, C., Henry, L. (2023). The global epidemiology of nonalcoholic fatty liver disease (NAFLD) and nonalcoholic steatohepatitis (NASH): a systematic review. Hepatology, 77(4), 1335-1347.
Younossi, Z. M., Golabi, P., Price, J. K. a kol. (2024). The Global Epidemiology of Nonalcoholic Fatty Liver Disease and Nonalcoholic Steatohepatitis Among Patients With Type 2 Diabetes. Clinical Gastroenterology and Hepatology, 22(10), 1999-2010.
Qin, D., Qi, J., Shi, F., Guo, Z., Li, H. (2025). Sugar Addiction: Neural Mechanisms and Health Implications. Brain and Behavior, 15(7), e70338.
World Health Organization (2015). Guideline: Sugars intake for adults and children. Geneva: WHO.
Brůha, R., Dvořák, K., Fejfar, T., Šmíd, V., Trunečka, P. (2020). Doporučený postup České hepatologické společnosti ČLS JEP pro diagnostiku a léčbu nealkoholové tukové choroby jater. Gastroenterologie a hepatologie, 74(2).
Burra, P., Becchetti, C., Germani, G. (2020). NAFLD and liver transplantation: Disease burden, current management and future challenges. JHEP Reports, 2(6), 100192.
Český statistický úřad (2025). Spotřeba potravin v roce 2024.
Kontakt pro média
Nikolay Lezhnev, předseda A.P.P.L. z.s.
E-mail: [email protected]
Telefon: +420 777 666 683
Tento článek slouží výhradně k informačním a vzdělávacím účelům. Nejedná se o výzvu, podporu ani nabádání k užívání jakýchkoliv látek. Při jakýchkoliv právních otázkách konzultujte odborníka. Texty a grafika jsou vytvořeny s pomocí AI.
